2022 – čtvrtý ročník
Jak to všechno bylo
Je pondělí dopoledne po Rutanově pětistovce, postupně mi nabíhají jednotlivé životní funkce po náročném víkendu a přemýšlím odkud začít psát tento článek. V hlavě mi rezonují vzpomínky na události posledních tří dnů a pokusím se vám aspoň vzdáleně nastínit, jak super víkend máme za sebou. RUTANOVA PĚTISTOVKA, tedy charitativní orienťák na 500km, který už čtvrtým rokem pořádám já – Radek „RUTAN“ Pyrchala společně se svou ženou Terezou. Celý projekt je zaměřený na přímou finanční pomoc rodinám s onkologicky nemocným dítětem. Vhodné kandidáty na finanční výtěžek vybíráme v součinností s nadací Šance při dětské onkologii olomoucké nemocnice a letos jsme pro náš projekt vybrali pětiletého Adámka a Štěpána, kteří oba bojují s akutní leukémií. Tahle akce je pro nás absolutně srdeční záležitost a její organizace má pro nás dvě fáze – Fáze 1 – EUFORIE , těšíme se, vybíráme trasu, stavíme program akce. Fáze 2 – STRES – tisíckrát dokola řešíme, na co jsme zapomněli, co když nevyjde počasí atd. Letos se k tomu přidala i třetí fáze a to TOTÁLNÍ VYČERPÁNÍ.
Nápad zorganizovat tuto akci vznikl na podzim roku 2018 a nutno uznat, že první ročník by opravdu jen pro silné nátury. Akce byla totálně nepřipravená a bylo opravdu hodně věcí, které potřebovaly změnu. Snad jedinou pozitivní věcí byla trasa, která tehdy vedla z Liberce přes Krkonoše a Jeseníky do Ostravy a byla tak dobrá, že jsme si ji nechali s drobnými změnami po tři ročníky. Druhý ročník měl za úkol napravit chyby prvního ročníku, což se z velké míry povedlo, ale tehdy nám došlo, že změnu potřebuje samotný koncept akce. Cílem byly tehdy závody motokaskadérů Czech Stunt Day. Jakkoliv je toto nadupaná akce, ne každého zajímají kaskadéři a proto jsme cíl třetího ročníku přesunuli do kempu u rybníka Velké Dářko a místo štěkání omezovačů jsme pozvali kapelu Tres Udos. To samotné pozvedlo celou akci o velký kus, ale pořád tu byly nějaké mouchy – v kempu nebyla možnost chatek, sociální a stravovací služby rovněž nebyly na michelinskou hvězdu a k tomu start a cíl na dvou různých místech. Letos jsme se proto rozhodli to celé od základu překopat a řekl bych, že se to víc než povedlo! Start i cíl akce jsme přesunuli na Šumavu do kempu Vltava, kousek od Českého Krumlova. Tento kemp jako jediný z dvaceti (!) oslovených kempů na Šumavě projevil zájem o naši akci díky tomu byl čtvrtý ročník takový, jaký byl. Perfektně vybavený kemp s velkým množstvím chatek, restaurací, sprchami a kompletním zázemím na břehu Vltavy v podstatě vychytal polovinu všech nedostatků, které nám vytýkali účastníci prvních tří ročníků. Šumavu známe asi všichni, takže nemusím vysvětlovat, jaké tam jsou silnice. Nicméně tvrdím, že trasa, kterou jsme jeli letos je nejkrásnějších souvislých 500km v Čechách. U všech předchozích ročníků byly na trase úseky, které jsou nádherné (Červenohorské sedlo, okolí Jablonného v O.H., Železný Brod atd..), ale ty tvořily jen menší část z celkové délky trasy. Letos toto bylo přesně opačně – „nudné“, rovinaté úseky tvořily maximálně 10% z celé trasy a zbytek bylo jedním slovem PORNO. A to nejen profilem terénu, ale zejména kvalitou cest a hustotou provozu. Tedy snad kromě úvodního očistce v podobě průjezdu Českým Krumlovem, v sobotu ráno. Ale zkušenost navíc se hodí a příští rok se do krumlovského pekla určitě nepodíváme
Kvalita silnic bylo asi to, co překvapilo i mně, a to jsem tu trasu jel v podstatě celou třikrát! Poprvé, když jsme si s Terkou udělali průzkum, naložili motorky na vlek, ubytovali se v kempu a prosmejčili jsme široké okolí při hledání vhodných checkpointů. Tehdy (květen) tam bylo ještě několik míst, kde se frézovala silnice , ale v době konání R500 už nás čekal jen nově položený asfaltový koberec. Podruhé den před akcí, kdy jsem vylepoval samolepky na checkpointech a i v sobotu při samotném „závodě“ jsem nevěřícně kroutil hlavou. Milion zatáček….. nahoru…. dolů….. panorámata a hlavně skoro žádný provoz. Všechno tohle by bylo sice fajn, ale k ničemu, kdyby pršelo, protože trasa byla náročná i za sucha. Nikdo z nás ale nečekal, že budeme mít 24° polojasno , zvlášť v letošním létě, kdy buď leje, nebo je brutální vedro. Letošní účast překonala loňský rekord o 50% , a pomalu začínáme řešit nějaký limit maximálního počtu účastníků, aby se to organizačně dalo ještě zvládnout. Samotný závod…no… závod.. on to žádný závod není, protože není účelem dojet první, nebo být nejrychlejší. Princip celé R500 je užít si nádhernou dlouhou trasu, kde po cestě hledáte na checkpointech samolepky a řešíte kvízové otázky. Na každém z osmi checkpointů jsou dvě otázky – jedna z oblasti pravidel silničního provozu a druhá z první pomoci. Trasu dopředu neznáte, máte jen první checkpoint a až tam se dozvíte, kam jet dál a kudy je to nejlepší. Nesnažíme se tedy z toho dělat nějaký těžký orienťák, navíc byla letos k dispozici i kratší, třísetkilometrová trasa R300, kterou využili ti, pro které bylo 500km příliš. Nebyla to ale jen trasa, počasí nebo soutěž, co z toho udělalo super akci, tedy aspoň pro mě ne. Nejdůležitější článek tady byli lidé, ta velká banda srdcařů, co s námi jedou třeba už od prvního ročníku a přihlašují se mezi prvními. Letos těch příběhů opřených o tyto lidi bylo mnoho. Pár příběhů za všechny – hlavní afterparty hardcore pařmence Léni kousek od kempu chcípla její ZX-10R a „svatý Jiří“ jí nabídl místo na tandemu a v podstatě celou trasu ji svezl (respect). Jiný účastník nedojel do kempu, protože mu chcíplo dobíjení kdesi u Budějovic. Nejen, že to zvládli opravit, ale ještě dojeli do kempu, narychlo registrace a odjeli aspoň R300. Další kousek si R500 chtěl odjet po cestě na moto dovolenou po Itálii a podařilo se mu na nejvzdálenějším místě od kempu ztratit zbrusu nový mobil. Tím se pochopitelně ruší celá dovolená a všechno jde tím pádem do sraček, ale povedl se mu husarský kousek, protože mobil zase našel! S přicházející tmou si nasazuje helmu s tím, že asi ví, kde ho ztratil a jede ho kamsi 250km daleko hledat. Nad tím jsem kroutil hlavou, protože celý ten nápad smrdí průšvihem – máš za sebou 500km v sedle a ještě si dáš dalších 250 ve tmě po Šumavě a bez mobilu?! No a někdy okolo jedenácté zvoní telefon, že ho našel, protože se mu při průjezdu místem, kde si myslel, že ho ztratil připojil k navigaci. Následovaly tvrdé brzdy, chvilka hledání v příkopu a mobil je na světě
Po závodě následovalo vyhlášení výsledků a afterparty s kapelou Schimpi band a bohužel k tomu vám nemám celkem moc co říct, protože si většinu nepamatuju. Velký dík patří všem, kteří nám letos s projektem pomohli, máte lví podíl na celkovém výsledku akce! Zejména holkám na startu, bez kterých bychom to nedali a Ríšovi za super fotky. Velké poděkování patří také všem sponzorům, kteří letos podpořili náš projekt:MOTOZEM – vše pro motorkáře na jednom místěPSI Hubík – tradiční český výrobce kvalitního motooblečeníMOTOPRINT – výrobce samolepek na kolaOSTRAVSKÁ REKLAMA – moc děkujeme za výrobu triček v šibeničním termínuRÁDIO DOUPĚ – internetové rádio pro motorkářeMOTOPOINT – velkoobchodní distributor náhradních dílů, doplňků a oblečení pro motorkářeJedno speciální a osobní poděkování chceme dát anonymnímu dárci, který v rámci spontánního rozhodnutí k vybrané částce přidal 50.000,-kč ze svého. Máš velké srdce!!!KOMPLETNÍ FOTOGALERII NAJDETE ZDE: https://drive.google.com/…/1Xa_gAb7gnoLkdF54r8A_c7J_IDi…Závěrem už pouze několik čísel:202 motorek243 lidídohromady najeto 84.226 km Výtěžek rovných 200.000,-kč, které v nadcházejících dnech předáme vybraným rodinám….a k tomu 1 skvělý pocit
Předání výtěžku z R500
V pátek 02.09.2022 jsem předal výtěžek akce zvoleným rodinám. Nakonec jsme museli operativně měnit jednotlivé příjemce daru, protože se situace různě vyvíjela. Letos jsme pomohli těmto dětem:Adámek Strnadel Šimon OherElisabeth HoltDavid JuřenaPeníze jim sice nepomůžou nemoc porazit, ale zvlášť v této době pomůžou těm, kteří museli všeho nechat a vložit všechnu energii do péče o ně. Držíme Vám palce, ať všechno dobře dopadne!!!
